Myslím, že Premierův seznam třiceti nejlepších alba obsahuje všechno, co byste z minulých 365 dní měli slyšet. Jestliže ale Premier vybíral alba podle super beatů a rýmů, scratchů, kreativity, originality a soudržnosti, tak tam několik méně známých kousků chybí. A právě ty vám teď, stejně jako loni, chci představit.

Myka 9 - 1969
Oslava čtyřicátých narozenin člena Freestyle Fellowship, na které se spojil s vynikajícím kanadským producentem Factorem. Vznikl úžasný kousek s dokonalou multižánrovou produkcí a složitým rapem ve stylu mluveného slova, který ve vás zanechá stopu, pokud od hudby z Los Angeles nečekáte jen silná slova.








k-os - Yes!
Kanada má zastoupení i v 1969, ale album Yes! je kompletně kanadské. k-os se nikdy neřídil trendy a všechna jeho alba jsou jiná. Novinka Yes! se drží tradice a nabízí smíchanici punku, rapu a electra, která ale v podání extravagantního rapera zní jednolitě. Hudba je navíc tak výrazná, že mnohdy přebíjí i text, takže je potřeba si na porozumění pomoct přepisem, abyste si obsah, taktéž důležitý, naplno vychutnali.






Wax Tailor - In The Mood For Life
Francouzská verze Entroducing..... Možná to jsou až moc silná slova, ale podle mě se Wax Tailor minimálně přiblížil kvalitě alba DJe Shadowa. Obě alba spojuje zvuk a samplování, akorát že Tailor má na svém více hostů.







BlakRoc - BlakRoc
Kombinací psychadelických kytar blues-rockových The Black Keys a raperů, které Dame Dash dokázal sehnat, vznikla kombinace, která překvapivě funguje velice dobře, ale rozhodně si zaslužuje více pozornosti, než se jí dostává. Rapery vždy přitahoval rock, ale tohle je jeden z případů, kdy to dopadlo dobře.








K'Naan - Troubadour
První album somálsko-kanadského K'Naana kazil hlavně jeho hlas, který byl často otravnější než Weezyho. Během čtyř let jel ale vypiloval skoro k dokonalosti, takže příběhy z Afriky na druhém albu Troubadour se poslouchají příjemněji. Hosté jsou z různých vrstev: Damian Marley, Chubb Rock, Mos Def, Chali 2na, Kirk Hammett (kytarista Metallicy) a Adam Levine z Maroon 5. A vše je doplněno o africky laděnou produkci kanadských Track and Field.







Další dobrá alba, která mohla vaší pozornosti lehce uniknout:
N.A.S.A. - The Spirit of Apollo
U-God - Dopium
The Grouch & Eligh - Say G&E!
Chali 2na - Fish Outta Water
DJ Honda - IV
Brother Ali - Us
BK-One - Radio Do Canibal
P.O.S. - Never Better
Classified - Self Explanatory
Cunninlynguists - Strange Journey Volume One & Two
Street Sweeper Social Club - Street Sweeper Social Club
Kero One - Early Believers
Gift Of Gab - Escape 2 Mars
Sha Stimuli - My Soul To Keep
Stoupe - Decalogue

Blaq Poet nikdy neptřil mezi těžké váhy rapu a asi jej lidi nikdy nebudou srovnávat s legendami typu 2Pac, Rakim, Nas a dalšími, o kterých rapuje ve Voices, i když o pár stop vedle v Legendary si myslí něco jiného. Podle všeho slyší Blaq ve své hlavě hlasy mrtvých i živých - Paca, B.I.G.ho, O.D.B.ho, Rakima a jiných. S podobnými songy, kdy se rapuje jako někdo jiný a sanží se zachytit jeho myšlenky je to teď nějaké nakažlivé. Loni to byli Reks a The Game, tak uvidíme, kdo letos bude další.

Právě Voices patří spolu se singlovým Ain't Nuttin Changed mezi to nejlepší na albu (remix s Eihtem a Maylayem si zaloužil být na albu). Začal jsem sice od středu alba, ale hned na začátku vás vtáhne track I-Getitin' s mocným Premierovým beatem. Premier si na triko vzal produkci celého alba, až na U Phucc'd Up (Easy Mo Bee) a Sichuwayshunz (Gemcrates), což by hodlo od poslechu odradit ty, kteří si myslí, že beaty od Preema jsou všechny na jedno brdo. Ale nakonec se z toho stala přednost pro jednapadesáti minutovou desku. Špinavé bubny a scratchované refrény s typickými samply, to je formule fungující už od konce osmdesátek. "Preem got beats that will blast yo neck" jak říká Blaq v jednom tracku. Jeden producent málokdy utáhne celé album na výbornou a tohle potkalo i Premiera. Některé smyčky prostě znějí, že by potřebvaly několik minut u MPC navíc.

Sichuwayshunz je jeden z lyricky nejnápaditějších kousků, který nás vyvede z toho tolikrát omletého hoodu (Queensbridge pro upřesnění). Právě Sichuwayshunz a potom i Never Goodbye ukazuje, že raper, s jehož hlasem si moc jiných MC's nezadá, umí vytvořit rapy bez zbytečných nadávek. On je totiž Blaq Poet pěknej sprosťák. První sloka U Phucc'd Up je toho zářným příkladem, protože každý řádek má aspoň jednoho nig*u nebo shit a bitch. A zbytek alba je na tom velmi podobně.

Blaqprint je album, kde dostanete to, co je napsáno na obalu, tedy Blaq Poeta, protože hostů je opravdu minimum. Nick Javas, NYGz, Panchi, Imani Montana, Lil’ Fame, Shabeeno, Noreaga a dnes už nežijící KL ze Screwball, kterému je věnován úplně poslední a asi i ten nejlepší song. Album určitě patří mezi to lepší, co letos vyšlo, ale skloňované ve všech pádech a používané s předponou nej nikdy nebude.

Nevědět, že loni vydal svoje album T.I., Lil' Wayne, Game, Kanye West nebo Nas, může asi jenom někdo bez přístupu k okolnímu světu, protože promo k těmhle a dalším mainstream albům, bylo neuvěřitelné. Ale kromě tehle obrů mají z loňska venku alba i lidi, o kterých to třeba někdo z vás neví. A na ty se právě teď podíváme. Ke každému jsem vybral dvě ukázky, které vystihují album pokud možno.



Atmosphere - When Life Gives You Lemons You Paint That Shit Gold
Už při vydání v březnu šlo tohle album považovat za nejlepší album roku, i když ty nejočekávanější kusy čekaly na vydání. Duo Ant a Slug vydalo desku, za kterou se nemusí stydět a určitě se zařadí mezi to nejlepší z jejich diskografie. Pokud od alba požadujete originální a někdy i neobvyklou produkci, tak Antovy věci vás chytnou a jestli toužíte po inteligentních a zároveň dobře znějících rýmech, tak Slugovo vypravování tohle taky splňuje na výbornou. Podle mého je tohle album neporaženo a zůstává na špici.


Factor - Chandelier
Kanadský producent loni vydal svoje druhé sólo se spoustou kvalitních hostů nejen z Kanady, jehož hlavní předností je určitě producentská stránka, která čerpá motivy v samplech, ale nejen v nich. Album je krátkými instrumentalkámi rozděleno na tři části. Necelá hodina, kterou album má, potom uplyne, že ani nevíte jak, takže si jej budete pouštět dokola a při každém dalším poslechu si oblíbíte nové tracky, až si zamilujete celé album. Tedy pokud jste otevření novému, jinému, zvuku.


eLZhi - The Preface
Rok 2008 byl pro Detriot velkým. Nejenže svoje album vydal Guilty Simpson (viz. níže), Royce da 5'9", Black Milk, Illa J a Black Milk s Fat Rayem, ale došlo i na člena Slum Village - Elzhiho. Produkcí vám album možná bude připomínat Popular Demand, protože až na pár vyjímek se o ni postaral Black Milk. Hosti na albu jsou čistě z Detriotu a produkce perfektně doplňuje zvuk tohodle města. Skoro každý track z alba by si zasloužil být v seznamu toho nejlepšího z roku 2008.


Guilty Simpson - Ode To The Ghetto
Ani se nechce věřit, že takovej MC jako Guilty, až do března 2008 neměl venku album. Ale to čekání se vyplatilo, protože když vám album produkuje z velké části Madlib, tak je lepší to neuspěchat. Producentů je málo, sedm, a hostů ještě míň, šest, ale to albu jenom svědčí, protože si drží stejný zvuk a nezní to jako splácanina. Toho si všiml třeba i Source, který album dal 4/5 miců.


The Mighty Underdogs - Droppin' Science Fiction
Trojka, kterou tvoří MC's z Blackalicious a Latyrx a producent z Crown City Rockers. si může s čistým svědomím říkat superskupina. A název si taky vybrali skvěle. Ne že by o nich nikdo nevěděl, ale taky se neobjevují na obálkách všech magazínů měsíc co měsíc. Na albu se střídají bangery jako Gunfight nebo WarWalk s pohodovými věcmi typu Want You Back a jak Lateefovi, tak Gabovi, uvěříte všechny jejich rýmy.


Další alba, která stojí aspoň za zmínku: Common Market - Black Patch War
Akrobatik - Absolute Value
Blu & Mainframe Are Johnson & Jonson
Reks - Grey Hairs
DJ Babu - Duck Season 3
EPMD - We Mean Business
Skillz - The Million Dollar Backpack

Jake One bezpochyby patří mezi jedny z nejlepších producentů ve hře a abych řekl pravdu, nemyslím si, že dostává tolik pozornosti, kolik by si zasloužil. Jeho produkce vždy zazáří i na tom nejhorším albu, i když na takovém se jeho beat neobjevil, a že pracoval pro spoustu lidí - 50 Cent, Young Buck, G-Unit, De La Soul, Gift of Gab, Dilated Peoples, Freeway, MF Doom, E-40 a tak bych mohl pokračovat dál. A podobně vypadá i tracklist jeho prvotiny White Van Music. Najdete na něm jména ze všech koutů, undergroundových i mainstreamových, ze západu, jihu i východu.

Hned první song I'm Coming vás chytne hned v intru: Are you on dope? Yes. What kind of dope? Musical. Takhle na tom jsou asi všichni co se na tomhle albu podíleli. V úvodním tracku jsou ke slyšení hned dva producenti. Black Milk, ale ten se dá počítat i jako raper, ale Nottz si to podle mě před mikrofonu vyzkoušel poprvé a nějak moc nezaostává. Produkce, a hlavně bicí, mi trochu připomínají Black Milkův styl a i třeba ghostkoprodukoval tenhle song.

Jake One obecně moc samply nepoužívá a když jo, tak to není tak poznat jako u jiných producentů. Dvojka na tracklistu, Gangsta Boy s M.O.P., údajně sampluje Led Zeppelin, ale že bych je tam někde slyšel se nedá říct. To třeba v White Van Music s Alchemistem, Evidencem a Prodigym je to citelnější. Další tracky, kde byly použity samply jsou R.I.P., The Truth, Glow a God Like. Konkrétně ten se dá poslouchat i samostatně. V Bless The Child je sample z Nasova World Is Yours.

Hostů je spousta, a někteří si za mikrofon stoupli i vícekrát. MF Doom v Trap Door podle mě nejede svůj standart, zní to všelijak, jenom ne dobře. V Get 'Er Done už je to ale v pohodě. Freeway je druhý host, který se objevil na albu dvakrát. Poprvé v pecce The Truth, původně udělané pro jeho album Free At Last. Spolu s ním do parádní instrumentálky jede i Brother Ali a klidně můžu říct, že ho i válcuje. How We Ride už je potom Freeway sólo. Tenhle track by stejně dobře jako tady vynikl i na Free At Last, tam ale o něco víc. Co ale vyniká na White Van Music je bezpochyby Glow s Roycem da 5'9" a Elzhim. Elzhi byl určitě "destined to be fluorescent", ale i tak mohl dát více prostoru Royceovi.

Mezi to nejlepší se řadí určitě i Scared. Blueprint, ze stejného labelu jako Jake - Rhymesayers - jako vždy vypráví příběh a beat je zde jenom pro dokreslení atmosféry, protože Blueprint by mohl rapovat klidně i a capella a znělo by to dobře. Z Rhymesayers stáje se ukázal i Slug na tracku s Posem z De La Soul. Oh Really by se podle mě v pohodě hodil i na letošní album Atmosphere Kdyby se celé album neslo v takovém stylu, tak by z toho bylo to nejlepší co letos vyšlo, ale bohužel i na téhle placce je pár chyb. Třeba Young Buckův track Dead Wrong. Není špatný, ale po chvilce vás přestane bavit, stejně jako Kissing The Curb. Ten jsme mohli slyšet na několika mixtapech před půl rokem, takže je možné, že ho teď budete na albu rovnou přeskakovat, nebo si jej poslechnete kvůli Bustově refrénu.

Scénu Seattlu reprezentují dva songy a každý lepší než ten druhý. Mým oblíbencem je spíš Big Homie Style a i Home ukazuje, že Seattle se může měřit se scénou jiných měst, i když není tak profláklá. Severní Karolína není zrovna rodištěm nejznámějším raperů, ale když se vás zeptám, kdo z tama pochází, určitě budete vědět, že to jsou Little Brother. Ti by si na albu zasloužili lepší beat než ten, co dostali v Bless The Child. Ale nic není dokonalé.


White Van Music určitě už teď, před koncem roku, patří mezi to nejlepší co vyšlo. A z producentských alb je asi úplně nejlepší, i když letos byla velká konkurence (Statik Selektah, DJ Babu, Pete Rock...). Pár chyb sráží celkové hodnocení na 9/10. Ale na hodnocení nezáleží, protože Jake One ukázal i těm nezasvěceným, že patří mezi nejlepší a všestranné producenty, a že dokáže ušít beat na míru komukoliv.

Top 3 kousky z alba:

Po měsíci od vydání třetího, a možná i posledního, alba rapera jménem The Game je čas na finální ortel. A jaký bude? To si můžete přečíst po hodnocení jednotlivých stop, které jsou seřazeny pěkně pohromadě a u každé jsem vybral, podle mého vkusu, ty nejlepší rýmy.

Intro - DMX je známý svými motlitbami, které začaly už na prvním albu. Dodneška jich udělal šest a Gameovi se tenhle nápad asi líbil, tak si DMXe pozval, aby mu jako intro a outro ke svému albu udělal motlitbu. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby DMXe nedokázali letos zatknout už zhruba pětkrát. To se asi Biblí moc neřídí, co říkáte?

LAX Files - Začátek, jaký si Documentary a Doctor's Advocate mohlo jenom přát. Westside Story i Lookin' At You jsou pecky, ale proti LAX Files neobstojí. Jaké to měl Game v životě předtím, než se stal hvězdou a jak to v Kalifornii každý den chodí spolu s beatem, který je založený hlavně na piánu dává dohromady jednu z nejlepších věcí na albu. Je vám hlas v refrénu povědomý? Je to ten samý Shorty co v Doctor's Advocate. Pokud by se alba hodnotily podle prvního tracku tak z LAX bude klasika. Tak tomu ale není, takže pojďmě dál.

State of Emergency feat. Ice Cube - Opět J.R. Rotem jako producent a v podstatě to samé téma jako v LAX Files, tentokrát dotažené k naprosté dokonalosti. Ice Cube se dostal jenom na refrén a podle mého je to tak akorát, Game se mohl vytáhnout a ukázat, že v gangsta rapu patří mezi moderní klasiku. Původně měl být jako sample požít Cubeův track Ghetto Bird, nakonec není, ale i tak se vám zdá, že slyšíte jeho novou verzi z roku 2008.
Best line: At the intersection waitin' on a rival
Cause in the city of Angels it's all about survival
Fuck the 5-0, they wanna see you D.O.A., welcome to L.A.

Bulletproof Diaries feat. Raekwon - Poslední věc, Bang, na které se sešel Game a Jelly Roll nedopadla zrovna dvakrát dobře a teď Game vyměnil Dogg Pound za člena Wu Tang Clanu, Raekwona. Stejně jako v Bang se i tady oba rapeři vzájemně doplňují. Track plný metafor má beat přesně takový, jaký se hodí k prvnímu řádku ze sloky Raekwona, tedy: I'm a New York dinosaur, Staten Island artifact. Pokud by tohle byl battle, tak by se vítězem stal Raekwon i když Game se držel, ale ukažte mi rapera ze stejné třídy jako Game, kdo dokáže udržet krok s Wu-Gambino velikánem.
Best line: Money in zip duffle bags, shotgun shells, My killas gorillas, niggaz couldn't see 'em with gazelles
Frontin' ass niggaz, go hang with Pharrell, Tryin' to be a (Cowboy), you catch bullets like Terrell

My Life feat. Lil' Wayne - Hodně osobní song pro Gamea, to se dá uhádnout už podle názvu. Všechny rodinné i hudební strasti, které ho v životě potkaly. Nejdříve bylo na začátku druhé sloky pár slov o Proofovi. Když to všichni pochopili jako diss na Eminema, tak Game zašel do studiA, aby čtyři řádky nahradil pasáží o Jessiem Jacksonovi, která se tam hodí více. Slova v refrénu jsou z Babyho songu So Tired, které Lil' Wayne přezpíval pomocí auto-tune efektu a i když většinou to je jenom na škodu, sem se to i hodí.
Best line: Hated on so much, "The Passion of Christ" need a sequel
Yeah, like Roc-a-fella needed Sigel, Like I needed my father, but he needed a needle

Money - Óda na peníze, kterou snad původně Cool & Dre vyprodukovali pro Rick Rosse, kvůli jejímu miamskému zvuku. Jestli si myslíte, že text o penězích je nuda a nikdy nepřinese nic nového tak určitě nenechte tuhle pecku utéct vaším uším. Možná by se Money uchytilo i jako singl, viz. 50ho I Get Money
Best line: Welcome to Los Angeles palm trees and drug stores, All we know is rocks and Presidents like Mount Rushmore

Cali Sunshine feat. Bilal - Říká se, že songy uprostřed tracklistu na albu Gamea bývají většinou ty nejslabší. Ten zlom u LAX je právě u Cali Sunshine. Nottz vysamploval California Sunshine od Dramatics a ve výsledku to není špatné, ale všichni od toho čekali víc a když k tomu přidáte Bilala, tak by vám měl vyjít track jako One Night. Stačilo trochu popracovat na textu a dát Bilalovi víc prostoru a ne aby opakoval jeden řádek čtyřikrát. Pokud se nemáte šanci do Kalifornie dostat a chcete vědět, co se tam v poslední době stalo, tak Cali Sunshine vám to vynahradí se vším všudy.
Best line: Don’t you ever, ever leave me out of the top 10, you fuckin bastards

Ya Heard feat. Ludacris - Asi se s většinou lidí shodnu, že tohle nikdo nečekal. Že track, který produkoval Nottz a kde hostuje Ludacris bude nejhorším na celém LAX. A jediné, co to kazí je beat. K samplu, se kterým si před dvaceti lety vystačili Newcleus přidal Nottz další zvuky, jakoby z Nintendo hry a dohromady to vůbec nezní dobře. V "souboji" si Ludacrisem to dopadlo úplně stejně jako v Bulletproof Diaries, akorát že Ludacris vyhrál asi o polovinu závodu, proto si taky zaslouží best line. Takovou sloku jako Game by dokázal napsat i Fat Joe.
Best line: And I’ll superman, yuuuh, that ass like Lex Luther
Shoot you then say me gusta, I’ll take you to meet ya maker
My dick's the Staples Center, I’ll take you to see the Lakers

Hard Liquor (Interlude) - Do téhle interlude se buď zamilujete nebo ji budete nenávidět. Pokud půjde o první případ tak si jej budete pouštět pořád dokola a smát se u hlasů, které předvadí Jelly Roll. Jestli se vám song, který hraje v pozadí povědomý, tak věřte, že je to Hard Liquor. Produkoval jej Dr. Dre (takže se na LAX nakonec dostal :)), v refrénu zpívá Jelly Roll a nahrán byl pro první album The Documentary.

House Of Pain - Výstižnější název si pro tenhle song nemohl Game a DJ Toomp vybrat. Jestli se vám zdají různé části produkce povědomé, tak si zkuste poslechnout Real Niggaz Don't Die nebo Home Of The Bodybag. Když tohle slyším, tak mám pocit, že opravdu jdu po Comptonu, který musí být pro cizince domem hrůzy. Převratný text nečekejte, je přesně takový, jaký by u takového tématu měl být
Best line: I'm controversial like the Afro pic with the black fist, Just ask the rapper that had to catch my last diss

Šumperský rapper Respo je tu se slibovaným EP Utíkám. Jak jste již kdysi mohli na našich stránkách číst, mezi hosty se původně měli objevit lidi jako je Cao a Fax. Ale ani jedno z těchto jmenovců  jednoho však na EP nenajdeme, ale za to na něm stoprocentně zaslechneme hlas jediných tří hostů, Jackpota, Killu a zpěvačky Karol. Tracklist byl o několik skladeb zúžen, z devíti tracků se pro naše uši dostalo na EP jen pouhých sedm skladeb.

Můj názor na toto EP je každopádně velmi kladný. Komu se zamlouvá drsný a nekompromisní battle-rap, tak tenhle disk každýmu doporučuju. Respův pronikalý hlas vás nutí se zamyslet a pozastavit se nad jeho lyrikou. Když jsem si v klidu a pohodlí svého domova otevřel svůj hudební přehrávač, první co jsem si dal do fronty poslechu bylo toto EP. Pozastavím se hned u Intra. Intro je podle mě docela dost dobře provedené. Je svérázné a rytmické, takže bych si ho dokázal i v klidu představit jako streetsingl s video provedením. Druhou stopou je track Utíkám, název, který se stal i pojmenováním tohoto výtvoru. Tenhle song jsem z alba slyšel asi jako první už delší dobu na Respově profilu webu Myspace. Track jsem si ihned stáhnul, protože mě dostal svým temným hudebním křovím. Orthodox rap, jak se jmenuje track numeno tři je mým uchem hodnocen jako nejpovedenější dílko celého EP. Nejen, že Respo ukazuje strhující rap, ale i Killu to v něm brutálně dává ve všech směrech. Myslím, že lepšího hosta k tomuhle rýmování si Respo ani nemohl vybrat.

Čtyřka, Chcípni hajzle, mě moc nechytla, je to pomalejší skladba a to mi bohužel nic neříká, ale určitě ho touto kritikou nehážu do odpadu, naopak, jen to není můj styl. Sniper styl, to je prostě Respova klasika, temperamentní lyrika a symfonické souznění houslí, skvělá práce. Tak už spi, song zvedající ruku k číslu šest, je takovou skoro až nerapovou baladou. Je to spíše takové menší spojení hip-hopu a rocku, ale dojem z poslechu je u mě ojedinělý. Konečné dílo, číslo seven, Outro, to mě prostě nakonec doopravdy dostalo na lopatky. Co říct, prostě super. Respův pohled na svět seskupenej se symfonickou hudbou, totální trhák.
A celkový dojem z celého toho poslechnutí? Určitě si tohle EP spustím několikrát za sebou. Moje hodnocení z deseti je rovných 8 bodů, takže nadprůměr. chcete si udělat o Utíkám vlastní názor? Tak nezbývá nic jiného, než si toto EP stáhnou z internetu na následujících odkazech, umístěných na konci tohoto článku.

Tracklist:
1. Intro
2. Utíkám
3. Orthodox rap feat. Killu
4. Chcípni hajzle
5. Sniper styl
6. Tak už spi feat. Jackpot & Karol
7. Outro

Respovo EP Utíkám stahujte volně přes:
Rapidshare / Edisk / Zshare / 2Shared